Projektem zvířecích pohřebních uren si kladu otázku, co jsme pro své zvířecí miláčky ochotni udělat po jejich smrti. Mým cílem ovšem nebylo vytvořit cokoli šokujícího či kontroverzního. Jádrem projektu bylo moje zaujetí technologií popelových glazur a pokus nahradit běžně užívaný rostlinný materiál živočišným – a to nikoli z čisté zvědavosti, nýbrž za účelem obohacení estetického a emočního rozměru pohřebního rituálu. Podstatnou inovací je zde fakt, že popel zvířete není uchován uvnitř nádoby, ale tvoří organickou součást samotného artefaktu.